Oxidační číslo

    Oxidační číslo prvku je zdánlivý náboj, který by měly jednotlivé atomy ve sloučenině, jestliže by vazebné elektrony patřily prvku s větší elektronegativitou.

    Oxidační čísla se značí římskými číslicemi a jejich hodnota se zapisuje vpravo nahoře za symbolem prvku. U kladných oxidačních čísel se znaménko plus nemusí zapisovat a číst, zatímco u záporných oxidačních čísel se znaménko minus vyznačuje i čte.
    Oxidační číslo prvku nabývá kladných hodnot v rozmezí IVIII, záporných hodnot -I-IV a rovněž i hodnoty nula (0).
     Pro výpočet hodnoty oxidačních čísel se budeme řídit základními pravidly, pomocí nichž rychle a jednoznačně stanovíme oxidační čísla všech atomů v molekule či v iontu.

Pravidla pro stanovení hodnot oxidačních čísel atomů

1. Volné atomy mají oxidační číslo 0.

     Příklad.  Na0, Cu0, Fe0, He0, Ag0.

2. Atomy stejného prvku v molekulách jednoduchých sloučenin mají oxidační číslo 0.

     Příklad.  H20, O20, O30, P40, Cl20, Br20.

3. Oxidační čísla kovů mohou nabývat pouze kladných hodnot.

4. Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule, tj. molekula je vždy elektroneutrální.

     Příklad.  V NaNO3 jsou oxidační čísla NaI, NV, O-II a jejich součet:
1 . 1 + 1 . 5 + 3 . (-2) = 0

5. Součet oxidačních čísel všech atomů ve vícejaderném iontu je roven náboji tohoto iontu.

     Příklad.  V iontu SO42- jsou oxidační čísla SVI, O-II a jejich součet:
1 . 6 + 4 . (-2) = -2

6. Oxidační číslo kyselinotvorného prvku v kyselině a v jejím zůstatku je stejné. Náboje zůstatků nejběžnějších kyselin jsou uvedeny v tabulce kyselin a v tabulce rozpustnosti.

     Příklady:  H3PVO4, H2PVO4-, HPVO42-, PVO43-; HClVIIO4, ClVIIO4-, NaClVIIO4.

7. V tabulce dole jsou uvedeny významnější prvky mající ve všech svých běžných sloučeninách a iontech stálé oxidační číslo.

Prvek  Ox. číslo  Výjimky
 H I  Kromě sloučenin s kovy; např. NaIH-I 
 Li, Na, K, Rb, Cs   I  
 Mg, Ca, Sr, Ba  II  
 Zn II  
 Al III  
 F -I 
 O -II Kromě peroxidů, např. H2IO2-I;
 fluoridu kyslíku OIIF2-I


    Výpočet oxidačního čísla atomů v libovolné sloučenině provedeme tak, že oxidační čísla, která jsou jednoznačná, ihned doplníme. Pokud se budeme dodržovat popsaných pravidel, tak v drtivé většině případů se zůstane pouze jeden atom s neznámým oxidačním číslem, který označíme jako x. Na základě vztahů mezi oxidačními čísly sestavíme jednoduchou rovnici z níž neznámou vypočítáme.

     Příklady.

1. HINxO2-II
1 . 1 + 1 . x + 2 . (-2) = 0
1 + x - 4 = 0
x = 3
HINIIIO2-II

2. KIMnxO4-II
1 . 1 + 1 . x + 4 . (-2) = 0
1 + x - 8 = 0
x = 7
KIMnVIIO4-II

3. Na2ICr2xO7-II
2 . 1 + 2 . x + 7 . (-2) = 0
2x - 12 = 0
x = 6
Na2ICr2VIO7-II

4. CuxSyO4-II
    Sůl je tvořená kationtem mědi a zůstatkem sírové kyseliny, který má náboj -2 (zjistili jsme podle dvou kationtů vodíku H+ v H2SO4 anebo podle tabulky kyselin, popřípadě tabulky rozpustnosti). Aby molekula soli byla elektroneutrální měď musí mít náboj +2. Dále postupujeme již známým způsobem.

CuIISyO4-II
1 . 2 + 1 . y + 4 . (-2) = 0
2 + y - 8 = 0
y = 6
CuIISVIO4-II

5. Fex(O-IIHI)3
1 . x + 3 . (-2) + 3 . 1 = 0
x - 6 + 3 = 0 x = 3
FeIII(O-IIHI)3