Oxidační číslo prvku je zdánlivý náboj, který by měly jednotlivé atomy ve sloučenině, jestliže by vazebné elektrony patřily prvku s větší elektronegativitou.
Oxidační čísla se značí římskými číslicemi a jejich hodnota se zapisuje vpravo nahoře za symbolem prvku. U
kladných oxidačních čísel se znaménko plus nemusí zapisovat a číst,
zatímco u záporných oxidačních čísel se znaménko minus vyznačuje i čte.
Oxidační číslo prvku nabývá kladných hodnot v rozmezí I až VIII, záporných hodnot -I až -IV a rovněž i hodnoty nula (0).
Pro výpočet hodnoty oxidačních čísel se budeme řídit základními pravidly, pomocí nichž rychle a jednoznačně stanovíme oxidační čísla všech atomů v molekule či v iontu.
Pravidla pro stanovení hodnot oxidačních čísel atomů
1.Volné atomy mají oxidační číslo 0.
Příklad. Na0, Cu0, Fe0, He0, Ag0.
2. Atomy stejného prvku v molekulách jednoduchých sloučenin mají oxidační číslo
0.
Příklad. H20, O20, O30, P40, Cl20, Br20.
3. Oxidační čísla kovů mohou nabývat pouze kladných hodnot.
4. Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule, tj. molekula je vždy
elektroneutrální.
Příklad. V NaNO3 jsou oxidační čísla NaI, NV, O-II a jejich součet:
1 . 1 + 1 . 5 + 3 . (-2) = 0
5. Součet oxidačních čísel všech atomů ve vícejaderném iontu je roven náboji tohoto iontu.
Příklad. V iontu SO42- jsou oxidační čísla SVI, O-II a jejich součet:
1 . 6 + 4 . (-2) = -2
6. Oxidační číslo kyselinotvorného prvku v kyselině a v jejím zůstatku je stejné. Náboje zůstatků nejběžnějších kyselin jsou uvedeny v tabulce kyselin a v
tabulce rozpustnosti.
7. V tabulce dole jsou uvedeny významnější prvky mající ve všech svých běžných sloučeninách a iontech stálé oxidační číslo.
Prvek
Ox. číslo
Výjimky
H
I
Kromě sloučenin s kovy; např. NaIH-I
Li, Na, K, Rb, Cs
I
Mg, Ca, Sr, Ba
II
Zn
II
Al
III
F
-I
O
-II
Kromě peroxidů, např.
H2IO2-I; fluoridu
kyslíku OIIF2-I
Výpočet oxidačního čísla atomů v libovolné sloučenině provedeme tak, že oxidační čísla, která jsou jednoznačná, ihned
doplníme. Pokud se budeme dodržovat popsaných pravidel, tak v drtivé většině
případů se zůstane pouze jeden atom s neznámým oxidačním číslem, který
označíme jako x. Na základě vztahů mezi oxidačními čísly sestavíme jednoduchou rovnici z níž neznámou vypočítáme.
Příklady.
1. HINxO2-II
1 . 1 + 1 . x + 2 . (-2) = 0
1 + x - 4 = 0
x = 3 HINIIIO2-II
2. KIMnxO4-II
1 . 1 + 1 . x + 4 . (-2) = 0
1 + x - 8 = 0
x = 7 KIMnVIIO4-II
4. CuxSyO4-II
Sůl je tvořená kationtem mědi a zůstatkem sírové kyseliny, který má náboj -2
(zjistili jsme podle dvou kationtů vodíku H+ v H2SO4 anebo podle tabulky kyselin, popřípadě tabulky rozpustnosti). Aby molekula soli byla elektroneutrální měď musí mít náboj +2. Dále postupujeme již známým způsobem.
CuIISyO4-II
1 . 2 + 1 . y + 4 . (-2) = 0
2 + y - 8 = 0
y = 6 CuIISVIO4-II
5. Fex(O-IIHI)3
1 . x + 3 . (-2) + 3 . 1 = 0
x - 6 + 3 = 0
x = 3 FeIII(O-IIHI)3