Atomová elektronegativita
Atomová elektronegativita (zjednodušeně jen elektronegativita) je schopnost vázaného atomu přitahovat vazebný elektronový pár.
Používá se zejména pro stanovení oxidačního čísla prvku ve sloučenině. Z definice oxidačního čísla vyplývá, že
poíslušný náboj atomu získáme přiřazením všech vazebných elektronů atomu, který má větší hodnotu atomové elektronegativity.
Tabulka elektronegativity základních prvků
H
2,2 |
|
He
4,5 |
Li
0,97 |
Be
1,5 |
B
2,0 |
C
2,5 |
N
3,1 |
O
3,5 |
F
4,1 |
Ne
4,0 |
Na
1,0 |
Mg
1,2 |
Al
1,5 |
Si
1,7 |
P
2,1 |
S
2,4 |
Cl
2,8 |
Ar
3,9 |
K
0,91 |
Ca
1,0 |
Ga
1,8 |
Ge
2,0 |
As
2,2 |
Se
2,5 |
Br
2,7 |
Kr
3,6 |
Rb
0,89 |
Sr
0,99 |
In
1,5 |
Sn
1,7 |
Sb
1,8 |
Te
2,0 |
I
2,2 |
Xe
2,2 |
Cs
0,86 |
Ba
0,97 |
Ti
1,4 |
Pb
1,5 |
Bi
1,7 |
Po
1,8 |
At
1,9 |
Rn
2,0 |
Fr
0,86 |
Ra
0,97 |
Výjimečné postavení má vodík, který se v binárních sloučeninách s nekovovými prvky podle přijaté konvence vždy považuje za prvek méně elektronegativní, a to i tehdy,
když příslušné hodnoty elektronegativit tomu neodpovídají, napo. v Si-IVH4+I.
